Bylo tam pěkně:-)
Chorvatsko 9.-24. srpna 2008
Naprosto skvělá dovolená na vlastní pěst, vlastní superkárou:-)
... a zcela naslepo.
Dalmácie
První týden jsme cestovali společně s Polynátorem a Jaruš, kteří tam už na nás 3 dny čekali, druhý týden jsme cestovali sami, neb Poly a Jaruš za prací spěchali:-( Cesta do Chorvatska byla naprosto bez problémů, kudy jsme jeli, to doplním, slibuju:-) I ceny za mýtné a omýtné, vše bude, jen co si vzpomenu...Ráno jsme se setkali s P&J někde u Novi Vinodolski a pokračovali na jih, neboť tady už 3 dny lilo jako z konve, zatímco na jihu se to pěkně "modralo"...nakonec jsme zjistili, že to bylo tím, že tam lije ještě více:-D Cesta v dešti po chorvatských silnicích ale byla takový zážitek, že to za to stálo. Oni ti milí páni a dámy chorvatský s deštěm viditelně nepočítají, takže se všude po silnicích valila spousta vody a kamení, které napadalo ze skal, budry to byly větší než hlava, nebylo vidět a po okrajích silnic stály kolony aut plný vyděšených nešťastníků z celého světa. My, statečnější, jsme pokračovali s nosem přilepeným na skle, stěrače už začaly vypovídat a u spolujezdce jsme měli promočenou podlahu...asi nějaká dírečka...ale hlavně že netekla střecha. Po 4 hodinách rallye jsme se posunuli asi o 40km a začalo se vyjasňovat. I moře už jsme zase zahlídli a to nás zmotivovalo k tomu, začít hledat nějaké to ubytování. Nakonec jsme našli naprosto úžasný ubytování u Anky a Slavka Barešičů kousek za Biogradem ve vesničce Drage. Jirka bravurně usmlouval pro nás 4 báječnou cenu za apartmán (45 Eur/den, normálně se to pohybuje kolem 60E, takže jak vidno, smlouvání se vyplatí)
Pro zájemce tu mám stručný, leč výstižný:-) popis, jak se k nim dostat:
Za Biogradem směrem na jih je to do Drage pár minut, myslím že ještě přes jednu vesničku. Je to odbočka doprava v ostré levotočivé zatáčce, tak jí nepřejeďte. Po odbočení se silnice bude asi po 5m rozdvojovat, dejte se tedy doleva, na začátku ulice zastavte auto a hledejte po pravé str.domek, ke kterému vede úzká příjezdová cesta, která jde prudce dolů. Ale pokud se místních zeptáte po Barešičích, jistě budou vědět.... no a jako bonus ještě adresa a kontakt:-) : ul.MORNAVICE 24, Uvala Dugovača, Drage-23211 Pakoštane, Tel:00385(0)23-635-103
Byli strašně fajn a poté, co Jířa s Ankou navázal důvernější vztah rozhovorem v němčině (o počasí a hlavně o její zahrádce), začali nás zahrnovat hroznama vína, fíkama, zvát nás na své vinné sedánky (mají svojí vinici a celkem chutné vínko) a při odjezdu jsme dostali flašku rakije. Apartmán byl skvěle zařízenej a perfektně čistej, což není zase tak běžné, jak jsme poznali. No a synáček pronajímá lodě, takže vše pod jednou střechou:-)
Inu, tak tady v Drage 
jsme na týden zakotvili. Nedaleko je kemp s pláží a pak ještě jedna veřejná pláž za ním, ty jsme ale pěkně ignorovali a chodili si lebedit na kameny na tom nejvzdálenějším poloostrůvku(viz foto). Bylo to asi 15min. od apartmánu, celkem soukromíčko a ve vodě jen pár živejch ježků. Zato spousta jejich skořápek, taky mušle, krabi, hvězdice a viděli jsme i malou chobotnici, inu o společnost postaráno:-) Jak jsme se později dozvěděli, jednou za 14dní až 3 týdny u přístavu pořádají pro turisty hudební večer, hraje živá muzika, zpívají a pečou ryby na ohni, vše zdarma. Byli jsme tam a bylo to fajn:-)
NP Kornati
Druhý den večer jsme si udělali výlet do Biogradu, prošli se po přístavu a vybrali si loď, s kterou poplujeme. Jířa díky svému šarmu opět usmlouval prima cenu a ještě k tomu parkovací lístek a druhý den se jelo...tedy plulo:-) V ceně byl vstup do parku, snídaně, oběd, nealko i alko.
Hned ráno jsme s Jaruš obsadily místo na přídi. Pánové nejdřív odporovali a dělali móresy, že to je lepší na lavičce atd. (asi ješitnost, že je to nenapadlo dřív:-)), ale jen co se zvedla kotva, už byli u nás.
Nakonec to bylo naprosto prima místo, pohodlné a s perfektním výhledem. Samotné ostrovy jsou prima, ale pluje se dlouho a pokud nemáte dobrou společnost, vemte si nějakej časák, neboť i sebekrásnější ostrov omrzí, než ho obeplujete. My si na vzájemnou společnost nestěžovali a tak bylo o zábavu postaráno:-) Kolem oběda nás vysadili na ostrově, kde jsme omrkli tamní krásy, vykoupali se ve slaném jezeře a poobědvali na lodi. 
Teprve při cestě zpět jsme zjistili, kde jsou k dostání alkoholické nápoje, a pak už si toho moc nepamatuji:-D Nicméně vše je nafoceno a natočeno, neboť Jirka řídil a proto abstinoval a pečlivě dokumentoval. Inu stalo se, lodní kuchtík na střechu k tanci nás ženy vyzval
a Poly na sebe nenechal dlouho čekat. 
Sluníčko, vinný střik a podbízivá hudba udělaly své a Polynátor pokořil všechny zákony gravitace dosud objevené i neobjevené. Jeho kreace "zlomený Poly" či "ve vosím hnízdě" zaujaly všechny na lodi přítomné, na střeše nakonec bylo více cestujících než jinde na palubě a svou návštěvou nás na střeše poctil i sám pan kapitán.
Pro ty, co nemají tolik času a chtějí vidět jen tu nejlepší pasáž: posuňte si to na čas 0:58, nejlepší Polyho kreace:-)
Šibenik
Další den jsme se váleli u moře a k večeru jsme se na skok stavili v Šibeniku. Městečko je to pěkné, ale chtělo by asi více času, než jsme mu věnovali. Známá katedrála sv.Jakova stojí jistě za shlédnutí, ale jak říkám, chce to víc času, zlehka se procházet a kochat a kochat. U přístavu prodávali rybáři všelijaké své úlovky, ryby, chobotnice a jinou havěť, zvažovali jsme, že si nějaké nakoupíme a ugrilujeme u Anky na zahradním grilu, ale nakonec jsme to zavrhli...Nicméně pro naše následovníky prima tip, ne?:-)
NP Paklenica
Následující den ráno jsme se vydali do národního parku Paklenica v jihovýchodní části pohoří Velebit.
Do tohoto horského masivu se zařezávají 2 kaňony-Velká a Malá Paklenica. Malá Paklenica je prý peklo, inu vydali jsme se tedy nejdříve do méně náročné Velké Paklenice s tím, že do Malé mrknem až posléze. Vstupné bylo pro jednoho 30 Kn, parkovné zdarma. Téměř u vchodu byly krásné vysoké skály a ač bylo asi 9 ráno, už byly celé poseté horolezkyněma, horolezcama i horolezčatama. Měli jsme pocit, jako by se všichni lezohorci světa sjeli sem...My skály hrdě obešli a pokračovali do Manituovy jeskyně "Manita Peč". Jeskyně je vysoko v jedné skále a jde se k ní pěkně nahoru, na sluníčku, asi 2-4hodinky, prostě strašný. Můj žaludek ještě zcela nepřijímal potravu, takže sil bylo málo a můžu říct, že to byl opravdu očistec. Nahoře u jeskyně nám milá paní průvodkyně prodala vstupenky do jeskyně-10kn/os 
a nabídla kolu v plechovce za nevysokohorskou cenu, nicméně měli jsme své, před výstupem byl pramen pitné vody:-) Jeskyně pěkná, prohlídka trvala 20min, ale z toho horka to byl celkem krutý přechod do zimy. Pokud mám říct, zda to za to stálo...jo, pěkná jeskyně, ale Postojna Jama ve Slovinsku je hezčí, větší, lépe přístupná a po cestě do Chorvatska, takže doporučuji zvážit:-) Dále jsme pokračovali stejnou cestou pěkně zpátky dolů a podél říčky směrem pod Vaganský vrch k Planiarskému domu. Tady už ale po cestě nic moc nebylo, dvě restauračky a jinak nic. Vykoupali jsme se tedy alespoň v říčce, což bylo prima osvěžení a vydali se domů. Celkově nás Paklenice neohromila, kaňon je sice krásný, ale moc z něj nejde vidět, jelikož cesty vedou jako tunely mezi stromy a tak není moc rozhled. Nejkrásnější je stejně místo hned u vchodu a výhled na celý kaňon pouze po cestě k jeskyni. A to horko...
NP Krka
Další den jsme se váleli u vody a následující den ráno nastal smutný, krutý den odjezdu P&J:-)...bylo tedy třeba pozvednouti nějak náladu, utřeli jsme proto slzu a vydali se už sami, osamoceni, k vodopádu. K vodopádu se dá dostat 3mi způsoby-pěšky, busem a lodí, vstupné je pokaždé stejné-pro studenty 65Kn. My si vybrali příjezd lodí a naprosto to doporučuji! Najít sice k lodi cestu byla fuška, ukazatele také nejsou chorvatskou silnou stránkou:-), ale nakonec se zadařilo. 
U nástupního místa na loď je parkoviště placené, ale asi půl kiláku před tím je vstup pro pěší s malým parkovišťátkem, které bylo v brzké ranní hodině, v které jsme přijeli, pěkně prázdné. Dá se to dobře poznat, neboť je to přímo za vysokým modrým mostem přes řeku Krka. (níže je foto) Cestou k lodi jsme minuli plážičku u řeky plnou labutí, takže optimální místo pro romantické fotečky a šlo se dál... Loď nás přivezla pěkně pod vodopád, což jsme uvítali, jelikož odsud jsme viděli vodopád hned v celé své kráse a protože bylo celkem
časně ráno, tak byl ještě téměř bez koupajících se lidí (bus vás vyveze nad vodopád, pěšky se dostanete také pod, ale chvíli to trvá:-)) Po obou stranách vodopádu pak vedou cesty, takže jsme po jedné straně vyběhli nahoru, potom po lávce přes řeku a po druhé straně dolů pěkně tam, kde jsme začali. Mezitím se příjemně oteplilo, shodili jsme tedy šatstvo a mazali do vody. Jooo, koupat se u vodopádu, to je něco:-) Zpět jsme se vydali pěšky, ale tak po 10min jsme začali litovat, vedro, žádnej stín, k autu jsme došli pěkně upocený a napůl ugrilovaný. Dali jsme proto věci do auta a šli se schladit do řeky, Jirka si to okořenil ještě několika skoky z mostu...
:-)
--> Na téhle fotce je mimo létajícího Jíři také ten již zmíněný most, přes který se jede k nástupišti pro loď a za kterým je také vstup pro pěší a bezplatné parkovišťátko. No a je zde vidět i loď samotná:-)
Celkově byl vodopád na řece Krka jedno z nejhezčích míst, co jsme v Chorvatsku viděli, takže naprosto doporučuju!!!Celý okruh kolem vodopádu se dá obejít pohodově s přestávkama tak za hodinku, dá se zde ale i strávit celý den na paloučku u řeky pod vodopádem, jen v sezóně jaksi trochu přeplněném:-)
Solin
Po koupačce jsme se vydali dále na jih směrem na Split, jelikož jsme se dočetli o těchto historických vykopávkách a měli jsme ještě spoustu času a plánů. Najít však vstup bylo těžší než vše dosud...inu stále stejný problém, ukazatele:-) Dalším problémem bylo, že na mapě je Solin značen přeci jen poněkud dále od Splitu, ačkoliv nakonec je téměř v centru a jako třešnička na dortu je fakt, že Solin nazývají také Salona (a ještě všelijak jinak) a na každým ukazateli to mají asi dle momentální místní nálady. Jezdili jsme proto nějaký čas pěkně 
okolo sem a tam po 4proudové silnici a to "okolo" myslím doslova, neboť vedla přímo kolem zbytků antického divadla:-)) Nakonec se zadařilo a vstup i s parkovištěm byl nalezen, u vchodu jsme zaplatili 10Kn a pak se nestačili divit, jak se dají památky také využívat:-). Mezi jednotlivýma vykopávkama jsou zahrádky, je to vlastně taková zahrádkářská kolonie a kdybychom bývali nehledali oficiální vstup, ale přijeli po jakékoliv jiné neznačené cestě, bývali bychom ani nemuseli 
platit vstupné. Naprosto nás ale odrovnalo koloseum. Krásný ovál je na jedné straně vykousnutý a v tom místě stojí barák viditelně postavený z chybějících kamenů z kolosea. Hned vedle v garáži opravovali nějací maníci traktor a v pozadí byl čarokrásný pohled na jeřáby, trajekty a továrny.
Nemůžu ale nakonec Solin nijak hanit, je to pěkná podívaná, vykopávky stály za to, mělo to šťávu a nikde žádní turisti. Doporučuji:-)
Ruskamen
Po památkách jsme pokračovali dále na jih do Ruskamenu. Tady Jirka prožil několik letních dovolených, lásek a diskotékových zklamání, proto jsme jeli vzpomínat:-)) Je to pěkné místo, takový kempík s domečkama a všude plno čechů. Jirka se pokochal, zaplavali jsme si v moři, sluníčko zapadlo do moře a my se vydali zpět do Drage. Večer se tu konal u přístavu večírek, o kterém jsem se už zmínila a protože jsme se vrátili až kolem 22hod, Anka už byla strachy o nás celá divoká. Večírek byl fajn, ryby chutné a kdyby hráli ještě o chvíli déle, i bychom si trsli:-)
Zrmanja
Další den nás čekalo opět bolestné loučení, tentokrát s Ankou a Slavkem.
Slza ukápla, ale plni dalšího očekávání jsme vyrazili vstříc novým zážitkům. Řeka Zrmanja je méně turisticky známá, ale o to více kouzelná. Je to řeka plná vodopádů, protékající chvílemi kaňonem tak, že jsou vodopády dostupné pouze po vodě. Funguje tam půjčovna kánojí i s průvodcem a u exitu trasy po vodě je malý kemp (jak jsme se nakonec dozvěděli, jsou to dokonce 2 kempíky nad sebou) Jeli jsme se tedy do kempu ubytovat. Je to směrem na vesničku Muškovci a potom je dobré se orientovat podle ukazatelů na "exit"(taková tabulka s kánojí a nápisem exit). Ubytovali jsme se v kempíku, který je dál od vody, je sice stejně drahý(30Kn), ale patří k němu půjčovna, která pronajímá lodě za menší peníz a je tam i malý bufáček, kde asi dobře vařili, minimálně to pěkně vonělo a vypadalo:-)
Ten den už jsme nic velkého nepodnikali. 
U kempu řeka tvoří několik pěkných zákoutí s menšími vodopády a tak jsme se jen koupali a užívali si soukromí. Večer jsme zjišťovali naše možnosti co se půjčování kánojí týče. Bylo nám řečeno, že celý sjezd daného úseku řeky, který se vším všudy zabere celé dopoledne, je za 280Kn pro jednoho, na což jsme už bohužel neměli, neb jsme měli první dny pobytu nečekané výlohy. Druhá možnost byla pronajmout si u exitu kánoji (asi 30Kn/hod) a vydat se proti proudu kam nám síly stačí. Inu vzhledem k naší finanční situaci jsme zvolili tuto alternativu a nebylo čeho litovat...
Druhý den jsme si přispali, pomalu posnídali v době oběda 
(my housku se sýrem, místní psík se k nám přidal s vlastní snídaní-nohou pravděpodobně z ovce či kozy)(nedůvěřivci viz foto) a po lehkém odpočinku jsme se vydali na vodu. Zatímco s průvodcem jely grupy asi o 6-8mi lidech, mi si to pádlovali proti proudu sami, užívajíc si nerušeně přírodu, hory a obdivuhodný podvodní svět (řeka je naprosto čistá a průhledná jako moře, místy velmi hluboká a plná rostlin). Po necelé půlhodince, při které jsme museli zdolat jen nepatrné peřeje, jsme dojeli do ráje...Při příjezdu v něm sice už byli 3 človíčkové, ti se ale po chvíli vytratili a ráj byl jen a jen náš:-) Vodopády, na které jsme narazili, byly nádherný a tak jsme zde zakotvili. 
Pořídili jsme si tu na samospoušť společné foto, Jirka si splnil svůj další sen-skočil si z vodopádu šipku a nabrali jsme síly na nastávající úkol-vynést přes ten přenádherný vodopád kánoji, abychom mohli pokračovat dále proti proudu....:-) Zadařilo se a zadařilo se ještě několikrát poté, ale pak už začaly síly ubývat a také čas se nám začal poněkud krátit. Vysněného cíle-tajemného a prý velmi vysokého vodopádu uprostřed skal, který je dostupný pouze z vody, jsme nedosáhli. Inu nevadí, my se sem jednou jistě vrátíme...:-) I tak to byl pro mě osobně nejsilnější zážitek z celé dovči (tedy co se Chorvatska týče:-D ).
Večer jsme zabalili stan a vydali se směrem na ...
NP Plitvická jezera
Protože se nám dosud pokaždé vyplatilo, naběhnout do turisticky vyhledávaných míst co nejčasněji a díky tomu jsme si užili tato místa ještě celkem v poklidu bez "Václaváku", rozhodli jsme se přenocovat poblíž Plitvických jezer, abychom mohli zase pěkně brzo ráno vyrazit. Kemp, který je poblíž jezer, by se měl nazývat "Zlatý důl", protože cenu za jednu noc pro 2osoby, naše pidiauto a stan s rozměry 1x2m nám vypočítali asi na 24Euro, tedy asi jako nás 2stál apartmán u Anky. Inu poté, co jsme se ujistili, že to není jen pouhý šprým, poděkovali jsme a pěkně mazali pryč. Vrátili jsme se do vesničky Korenica, ve které jsme si po cestě všimli ukazatele na ubytování 
v apartmánu včetně možnosti stanování. Gulan bylo příjmení pána domu a byl to pán milý, bohatý a srbský:-) Jeho plácek pro stany byl pěkně vybavený, stolečky a židličky z pařezů, suchý záchod s voňavým kytičkovaným toaleťákem, hadice s vodou a druhá se sprchou, byli jsme tam sami a cena? Kolik mu prý dáme:-D Dali jsme mu proto tolik, kolik u Zrmanji, jemu to bylo viditelně fuk.
Pro zájemce info:-) Ve vesničce Korenica při cestě směrem na Plitvice je po levé straně dřevěný ukazatel "zimmer, camera 100m" a obrázek stanu. Na vizitce má: Gulan, ul.J.Jovića 30A, Korenica, a asi tel:0989246209.
Rozdělali jsme stan a protože se začalo stmívat a my toho měli plné kecky (teda spíše sandály), ohřáli jsme si lečo a šli na kutě. Vstali jsme podle plánu asi v 7ráno, byla zima, mokro od rosy a po horách se táhl mlžný opar. Zbalili jsme si svý saky paky a pakovali si to na Plitvice. 
Vstupné je pro studenty 55Kn (méně než na Krka, hej:-)) a díky tomu, že jsme přišli pěkně brzo ráno, měli jsme zpočátku na cestičkách relativně volno. Štrůdl nás ale nakonec dohnal a pak už to byl spíš boj o přežití. Lávky jsou úzké, chodí se v obou směrech a máte neustálý strach, že vás někdo strčí do vody:-) Po Plitvicích vede několik tras označených písmeny,
ale nejlepší je jít podle instinktu, kam vás to nejvíce táhne..a kam vás dav tlačí:-) My seběhli nejdříve pěkně dolů, přes lávku a doprava k největšímu vodopádu, pokochali se a vyfotili na připraveném bidýlku určenému přímo pro tuto činnost. Poté jsme se vrátili kousek zpět a zamířili ke známé "jeskyni" z Pokladu na stříbrném jezeře. 
Ve skutečnosti to žádná jeskyně není, ale to je tajemství:-) 
Nicméně jeskyně se v tom místě nalézá také, malá a nenápadná. Protože je Jirka zdatný cestovatel, měl u sebe potřebné vybavení:-)...baterku...a tak jsme se vrhli do této neosvícené jeskyně, do které jen sem tam někdo nakoukl. Bylo fajn najednout zmizet z toho davu lidí a být zase trochu sám a jeskyně byla pěkná, malá a ...kopla jsem se tam do palce o nějakej budr :-D. Nebudu tady popisovat celou cestu po Plitvicích, protože jsou rozsáhlé a mé vyprávení by bylo také. Co se týče celkového dojmu, tak ano, je to krása, ale jsou to přeci jen jezera, která je třeba obcházet a tak se naše emoce houpaly jako po sinusoidě, jééé, to je pěknej vodopád...ach jo, to je doba, než obejdem to jezero...jéé, to je pěknej vodopád... atd. Doporučuju 
v každém případě využít loď, protože ta převáží turisty po největším jezeře a to by se mi obcházet teda už vůbec nechtělo. Za tímto jezerem už jsou vodopády více nakupené, ale také turisté se tu poněkud nakupují.. Nakonec jsme došli až na konec a to byl náš konec:-) Sedli jsme do mikrovláčku a jeli k parkovišti.
Jooo, jsou ty Plitvice čarokrásný, ale kam se hrabou na Krka, kde se dá i koupat!!!
Bosna a Hercegovina
Kousek od Plitvic je hraniční přechod a tak by byla škoda toho nevyužít, že?:-) V Chorvatsku je po válce pořád spousta škody a čím blížeji jsme byli k hranicím s Bosnou, tím častěji jsme míjeli rozbořené domy a další připomínky tohoto období... A tak se teda jelo...
Mě její stav naprosto fascinoval, dýchl na mě zvláštní pocit vztahu, které tyto dvě země asi dnes mají a který jako by tato silnice sama nejlépe vyjadřovala. Jirkovi přijde jako naprostý nesmysl něco takového fotit:-DD a dodnes je proto tato fotka stále předmětem všelijakých nejapných žertů...Vůbec mě nešetřete a klidně vyjádřete svůj názor. (Pomyslete však na tu nebohou silnici ;-D )
A teď zpátky do poh... do Bosny:-) Na hraničním přechodu nás mile přijali."Odkud jste? Proč k nám jedete? Jak dlouho u nás budete? Pas! Řidičský průkaz! Techničák! Vezete alkohol?" už jsem jen čekala "vylezte z auta a dejte ruce nad hlavu":-D K tomu naštěstí nedošlo, ale po takovém přijetí se nám i tak pěkně stáhly půlky a začali jsme uvažovat, zda to celé byl opravdu tak dobrý nápad a jestli na nás hned za zatáčkou nevyskočí nějakej maskovanej s flintou... 
Realita ale byla úplně jiná! Žádní partizáni, žádné rozbořené domy, kterých jsou v Chorvatsku tisíce. Mířili jsme do Bihače a už v první vesničce jsme narazili na domy-vily, které byly velmi luxusní. A ta auta:-) Také jsme cestou minuli zajímavý pomník (viz foto), bohužel jsme se nedopátrali jaký měl 
význam. Vlezli jsme i do místní mešity, která byla volně přístupná, všude plno koberců, mikrofón, zesilovač, okouzlující lustr, obrazy a nikde nikdo...hmmmm, tak tady nás asi neokradou, co by si na nás ještě asi tak vzali? Smutná byla návštěva hřbitova, když jsme četli letopočty a viděli tu kupu dětí, které pochovali během války, jejich fotky a třeba i celé rodiny, bylo nám úzko. 
Bihač je také pěkné město, protéká jím řeka s peřejema a malýma vodopádama a po městě běhají nádherný holky v luxusních modelech, které k nám teprve dojdou (a nebo to byl zájezd modelek??).Bohužel nás tlačil čas, a tak jsme město pouze projeli autem a vydali se na cestu zpět, jenže...jsme minuli značku "H" a to nám nedalo, abychom se nepodívali do místní nemocnice! Byl to komplex budov, oplocený a naproti v ulici obchůdky-ortopedické pomůcky, lékárna, pohřební služba:-)) Když jsme chtěli vstoupit do areálu nemocnice, zatarasily nám cestu dvě srbský gorily a co že tu chceme. Tak jsme na ně vyrukovali, že jsme turisti z Čech, medici, a rádi bychom si prohlídli jejich nemocnici, načež gorily roztáhly pusu od ucha k uchu, podali nám ruce, potřásli a že pěkně vítají a ať ráčíme dál. Nemocnice nás překvapila, to byla samá Endokrinologie, Kardiologie, Chirurgie, bla bla a na dveřích místo našeho "neklepat" nebo "vypněte mobily" mají nápis: přednost mají těhotné, invalidé a váleční veteráni! Venku v parčíku se procházeli nemocní s návštěvama a my si to ohromení kráčeli k autu. Jenže běda, k nemocnici sice vedly ukazatele, ale od ní ne a protože jsme ještě ke všemu přijeli jednosměrkou, byli jsme pěkně ztraceni. Nakonec jsme zastavili u někakého nóbl hotelu za městem, paní recepční nám excelentní angličtinou popsala cestu k hranicím a my už padali do kolen. Poslední pecka nastala v supermarketu, ve kterým jsme se rozhodli nakoupit nějaké dárečky. Proti tomu, co nás čekalo, jsou německý obchody ušmudlaný skladiště, o našich nemluvím. Klidně bych tam jedla z podlahy a ten výběr! Měli tam také pár obchůdků s obuví a oblečením, ale tam jsem jen strčila nohu a bylo mi trapně. Nakoupili jsme různé laskominy, zaplatili kartou která už byla v mínusu a doufám, že se sem ještě vrátíme, pěkně do toho hotýlku a budeme moct Bosnu více poznat. Přestože jsme na každém kroku viděli bohatství (a pozor, nikde ani jeden panelák!To jsou města a vesnice ze samých vilek!!), bylo poznat, že jsou tu i "slabá" místa. Nám se ale začal krátit čas a čekala nás ještě dlouhá cesta (vlastně ještě delší než jsme plánovali:-)))
Vrátili jsme se tedy do Chorvatska, do země tak odlišné než ta, kterou jsme právě opustili.
Teprve teď jsme si naplno uvědomili ten rozdíl a ještě více vnímali všechny ty rozbořené a prostřílené domy.
Istrie
Měli jsme v plánu přiblížit se z Bosny co nejblíže k Istrii a druhý den poté dojet někam mezi Pulu a Rovinj. Doufali jsme, že tak v polovině cesty najdeme přijatelné místo k přespání, protože jsme nechtěli riskovat spánek jen tak volně u silnice. Ačkoliv nám sám pan policajt radil, že se nemusíme bát postihu, kterým pořád všude hrozí (v Chorvatsku nesmí turisti spát mimo vyhrazená místa-kempy a apartmány-a při každém ubytování vás okamžitě pro kontrolu registrují), i tak jsme to nechtěli riskovat, nehledě na fakt, že ani nebylo kde pořádně zaparkovat..Po cestě jsme se stavili v konobě na tamní specialitě-pečeném seleti. 
Rádi ochutnáváme v každé zemi místní speciality a Anka nám tehdy poradila, ať ochutnáme právě toto jídlo a také čevapčiči. Doporučuji obě varianty:-), a pro inf. mimo selete pečou i ovce či kohouty. S plnými bachory jsme pokračovali v cestě, stavěli v různých kempech- moc jich po cestě nebylo:-( a stále se nám nelíbila cena...až nám nakonec ve 23 hod. v hustém lijáku a po tak náročném dni nezbylo než zaparčit v tom úplně nejdražším:-D Inu kdo se s málem nespokojí...Ráno jsme teprve viděli kemp v celé své kráse, obklopený kolem dokola silnicemi a moře v nedohlednu, kolíky ze stanu zaujímaly všelijaké polohy, jen né tu potřebnou (ono zapíchat je do skály bylo totiž trošičku náročnější) a stan už ani nebyl stanem, neboť se sám složil:-) Alespoň nás tu nic nedrželo a mohli jsme klidně pokračovat dál do předem vytyčeného místa.
Pro zájemce je tu opět kontakt:-) Autocamp KOSTRENA-Paveki b.b. Tel,fax:00385/51/288-449, mob: 00385915654320, email:ante.stipanovic@ri.htnet.hr, pro představu 2osoby+auto+stan 129kun
Camp Oaza
Jeee, to bylo překvápko, jak to taky může v Chorvatsku vypadat:-) Tlumiče našeho bouráku už jsme měli úplně vychrochtaný a najednou takové silnice!!A ty uličky, kytičky, dlaždičky a domečky...hmmm, italské ručičky zapracovaly:-) Inu pěkné to tu bolo, tak jsme začali v Rovinji shánět ubytování:-) A tady se to, dámy a pánové, dělá jinak, to si zajdete do turistického infa (jsou na každém kroku (no, nebudu přehánět, tak každý 3.:-) ) a oni vám poradí. Zařizujou tu ale ubytko od apartmánů výš a protože jsme už měli opravdu velmi málo peněz, odkázali nás na pár kempů. Jinak apartmány tu jsou o trochu dražší než na Dalmácii, ostatně jako vše, ostatně právem, že?:-) 
My jeli dál a našli prima kemp OAZA CAMP.
Opět info: Stanka miličevič, OAZA-CAMP, Polari-BB, 52210Rovinj, tel:(00385)052/818128, +385 98 9438998
Vede to tu paní Miličevič s manželem a je to malý kempík bez pláže, nalepený na velkým kempíku s pláží. Ubytování skvělé, cena po smlouvání bezvadná a ten kemp! Umývárka lepší než v hotelu, záchody, sprcha, vše luxusní. U vchodu prodávali grilovaná kuřata, kemp malej a celkem prázdnej, takže žádnej humbuk a řev jako vedle, kde si šlapali po hlavě. U kempu je také stanoviště motokár, pro zájemce:-) Takže jediná nevýhoda byla chybějící pláž, ale odvážlivci chodili do sousedního kempu, neodvážlivci a my chodili
na veřejné pláže. Paní Miličevič nám dala cyklomapku s okolím a nabídla i půjčení kol, abychom se k plážím dostali rychleji, ale vzali jsme to pěškobusem. Našli jsme prima pláž (dostupnou případně i autem) a musím uznat, že měla své kouzlo. 
Byly to placaté kameny, mezi nimi pukliny a v puklinách voda (viz foto). Nicméně ačkoliv jsme urazili opravdu velký kus cesty, soukromí nám nebylo dopřáno, turisté si nás našli:-) Moře krásné, naprosto jiné než v Dalmácii, plné rostlin, méně živočichů-né však žádní:-)
Pula
Odpoledne se zatáhlo a u moře nám začalo být chladno. Inu vydali jsme se do tohoto města a byl to dobrý nápad:-) Opět tu nebudu popisovat všechny památky, popsané ve všech kvalitních i nekvalitních průvodcích a přidám jinou, neméně důležitou informaci, která ale není ani v nejkvalitnějším průvodci:-) Protože nám zlehka kručelo v břiše, dali jsme si v místním bistru jejich specialitku-čevapčičí v hamburgeru-a můžu vřele doporučit! Ačkoliv mě by něco takového nenapadlo (není to moje oblast pochutin, plánovali jsme romantickou večeři, takže být lehce vyhládlí mi proto přišlo fajn, nehledě na 
to, že v peněžence jsme viditelně měli černou díru...), nakonec musím uznat, že to stálo za to ...jen se to těžko konzumovalo:-)...takže sprasení od čalamády jsme si to vykračovali kolem kolosea, pevnosti s obdivuhodnou sbírkou děl a všelijakých dalších krás. Byli jsme už ale po celém tom putování lehce benigní novým poznáním, takže jsme zase sedli do auta a stále ještě s představou romantické večeře zamířili do Rovinje.
Rovinj
Rovinj je také nádherné město a protože se na jednom z náměstí konaly trhy, procházeli jsme se a vybírali dary doufaje stále, že nám opět vyhládne a budeme romantičit. Hlad ale stále nikde, tak jsme se rozhodli zajít si alespoň na 1 pizzu a abychom nebyli barbaři (v Chorvatsku pizza:-D), dali jsme si ji alespoň s plody moře. ...Další den jsme se vzhledem k počasí rozhodli jet náhle o 2 dny dříve domů. A protože jsme díky tomu měli nakonec nějaké peníze navíc, jeli jsme ještě jednou do Rovinje na vysněný oběd-ochutnat
co nejvíce mořských potvor. Chodili jsme opět křížem krážem od jedné restaurace k druhé a pořád nenacházeli to, co jsme chtěli. Talíř s co nejrůznorodější havětí nenabízela žádná, co jsme našli, a nikde nebylo duše dobré, která by nám jej byla ochotná udělat sama. Tak jsme se vrátili opět do pizzerky z předešlého dne, kde byl velice milý číšník(prý studoval v čechách nebo tak nějak) a ten byl velice ochotný a sám nám vyrobil talíř dle našich představ, jídelníček nejídelníček. Jířa si pochutnal, já se poučila:-D
Nakonec už jen zbývalo v průtrži mračen sbalit stan, paní Miličevič zabodnout v mapě světa špendlíček do místa odkud pocházíme a vydat se na cestu domů...
